Jde o systémový adresář díky kterému, zjednodušeně řečeno, jsou vaše Windows 7 stabilní jak to jen jde. Rozhodně stabilnější než předchozí verze. Jde o balík knihoven a podobných potřebných věcí, které v novém systému umožňují běžet i starším aplikacím bez problémů a pádů. Je to vlastně jedna velká knihovna různých verzí systémových souborů. Systém si z ní vybírá to, co zrovna aktuálně potřebuje. Její smazaní se tedy rozhodně nedoporučuje. Navíc při novém startu si Windowsy celou složku tak jako tak znovu obnoví.

Smazat ji tedy nelze, jde ji ale zmenšit. Po instalaci SP1 (bez něj to nepůjde), jde smazat data která už nejsou potřeba. Nepotřebná data můžou představovat i víc než polovinu celé složky, což už se docela vyplatí.

Otevřete si příkazový řádek napsáním cmd do vyhledávácího pole v nabídce Start. Nepotvrzujte Enterem, ale klikněte pravým na nalezenou položku cmd.exe. Z pravé nabídky vyberte Spustit jako správce.

V příkazovém řádku přejděte do kořenového adresáře a zadejte příkaz DISM /online /Cleanup-Image /SpSuperseded a podtvrďte ho.

Nechte vaši mašinku hezky pracovat a promazávat.

Dokud nedostane hlášku, že je vše hotovo.

Celý proces může trvat velmi dlouho. V žádném případě nezavírejte příkazový řádek nebo nevypínejte počítač!

Můžete získat docela hodně místa. U mě byl adresář winsxs víc než 12 giga velký a po promazání se zmenšil na něco málo přes 6 giga, což je slušné.

Připomínám jen, že to celé děláte na vlastní nebezpečí.

Není to nic složitého, jedná se jen o menší úpravu startovních podmínek pro jednotlivé mapy. Nejdřív kde najdete soubory k upravování. Najděte složku, kde máte hru nainstalovanou, popř. bude v steamapps\common jestliže ji máte zakoupenu po Steamu. Pokud máte hru upgradovanou o přídavky Entrenchment nebo Trinity, jděte do složky s těmito přídavky. Ať už v kterékoliv verzi, najděte složku Galaxy. Je ve všech. V této složce se nachází konfigurační soubory pro všechny mapy.

V každém jednotlivém souboru se nachází popis a konfigurace startovních podmínek, rozložení planet a asteroidů popř. způsob jejich náhodného rozmístění. Soubor mapy, kterou chcete změnit, otevřete do poznámkového bloku.

Obsah souboru vypadá komplikovaně, ale není třeba znát všechno. Pro základní změny musíte znát následující.

Asi nejdůležitější bude položka owner. Jestliže mezi uvozovkami nic není, znamená to že planeta bude neobydlená. „P0″ znamená že bude patřit vám (Player 0 jste vy ve všech mapách a nastaveních). Takže najděte planetu, která vám po startu bude patřit, tedy tu jenž je označena:

owner "P0"

Hned na začátku je šest řádků vypadajících následovně:

normalStartHomePlanetUpgradeLevel:Population 3
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:CivilianModules 1
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:TacticalModules 0
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:Home 1
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:ArtifactLevel 10
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:Infrastructure 2

Jde o nastavení rozvinutosti vaší domovské planety při startu hry. Jsou to ony zelené upgrady přítomné u každé planety. Jejich provedení vás omezuje v další stavbě modulu na orbitě, nebo ve velikosti populace. Doporučuju změnit nastavení na maximum. Tedy takto:

normalStartHomePlanetUpgradeLevel:Population 4
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:CivilianModules 2
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:TacticalModules 2
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:Home 1
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:ArtifactLevel 2
normalStartHomePlanetUpgradeLevel:Infrastructure 3

Můžete změnit i dalších šest řádku, které vypadají velmi podobně, jen začínají slovem quickstart. Podle toho jakému startu dáváte přednost ve hře. Nejlépe je změnit obojí.

Jak už asi tušíte, lze si dát do začátku víc planet pouhým nastavením owner na P0. Všechny takto nastavené planety budou hned na začátku vaše bez boje a nutného obsazování výsadkem. Navíc si můžete libovolně nastavit domovskou planetu a to položkou:

isHomePlanet TRUE

Připomínám, že domovská planeta musí být jen jedna. Všechny ostatní, které budou patřit vám, musí být označeny:

isHomePlanet FALSE

Úplně na konci souboru najdete nastavení finančních startovních podmínek. U položky player s inGameName „P0″ (tedy s vašimi nastaveními), změňte základní nastavení:

startingCredits 3000
startingMetal 800
startingCrystal 250

na

startingCredits 9999
startingMetal 9999
startingCrystal 9999

Víc to bohužel nejde, ale i tak je to do začátku víc než dost. S prodeje krystalů se hra na začátku příjemně financuje. Hlavně výzkumy.

Za pozornost pak stojí i další věci, ale tohle pro začátek stačí. Připomenu jen, že v náhodně generovaných mapách se počet planet na začátku vztahuje pro všechny hráče. Tedy, dáte-li si do začátku 3 planety, budou je mít do začátku i protivníci.

Malá náhodná mapa na začátku. Mám po startu tři planety a obsazuji čtvrtou. Ale protivník na opačné straně také.

Takto vypadá rozehraná Obří mapa po dvanácti hodinách čistého herního času. Počet frakcí se sice smrskl z osmi na čtyři, ale i tak "hodně koušou".

Na ploše si kliknete pravým tlačítkem a z nabídky si zadáte vytvoření nové složky. Jako pojmenování si můžete zvolit cokoliv, já jí pro přehled nazvu Všechna nastavení. A nyní onen trik. Do názvu této složky přidáte na konec tečku a za ní následující řetězec {ED7BA470-8E54-465E-825C-99712043E01C} a potvrdíte Enterem. Přijde vám to divné? Zkuste si to. Název složky musí vypadat takto:

Jakmile si nyní složku otevřete, bude v ní přehledný seznam kompletních nastavení celého systému, jednoduše a prakticky seřazený na jednom místě. Bude to vypadat nějak takto:

A ty podivné závorky {} se dělají stisknutím pravého Alt+B a pravého Alt+N.

Když do pole pro adresu ve vašem prohlížeči zadáte www.akakchan.cz, nejdou ti malí trpaslíci, co nosí data, rovnou na harddisk v hostingovém centru. Jdou nejdříve do cache paměti DNS serveru, pokud tedy po cestě nějaký je. DNS server je „počítač“, který mění písmenou adresu www.akakchan.cz do číselné IP adresy 217.11.249.139, což je IP adresa mého hostingu. Celý tenhle proces pak urychluje přenos dat, výsledkem čehož je, že se dočkáte rychlejšího načtení stránek. V doméně cz rozdíl v rychlostech nejspíš nepoznáte, ale zkuste si přohlížet bez DNS serveru stránky z Asie nebo Austrálie a uvidíte rozdíl hned. To proto, že v DNS zůstává ponejvíce text a grafika nebo třeba flash animace jdou přímo konkrétního serveru. Samozřejmě čím delší trasa, tím nižší rychlost.

Co asi nevíte je, že si můžete DNS server vybrat. Potřebujete jen jednu, ale za to důležitou věc, a to je správná IP adresa. Většina velkých poskytovatelů připojení provozuje také vlastní DNS servery. Můj německý Vodafone, resp. jeho předchůdce Arcor takové má. Zkuste tedy hledat na stránkách vašeho IPS popř. gůglujte. Můžete zkusit i veřejné DNS servery jako www.opendns.com. Jakmile najdete správný DNS server, musíte onu IP adresu jen zadat na správné místo.

Otevřete si Síťová připojení. Pravým myšítkem si na něj klikněte a vyberte Vlastnosti. Najděte protokol IP verze 4 (TCP/IPv4) a otevřete jeho Vlastnosti. Do spodních dvou polí patří IP adresa DNS serveru.

Pokud by jste chtěli nastavit DNS server/y pro všechny počítače ve vaší síti, potom bude nejlepší nastavit je přímo v routeru. Každý router je ale jiný a tak nemůžu radit konkrétně, každopádně do většiny z nich se dostanete zadáním adresy v prohlížeči.

Ve starých Xpčkách se člověk musel snažit, aby při stahování nepřicházel o část rychlost kvůli nastaveným omezením. Tzv. „událost 4226″, která se dala najít v logu o chybách znamenala, že vás Microsoft nemá rád a bere vám téměř 20% rychlosti. Oficiálně to vysvětloval strachem z červů a jejich rychlým šířením z počítače do počítače. Celé to šlo to snadno obejít, i když na to člověk musel nejdřív přijít. Ve Vistách to ještě stále bylo 10 odchozích spojení maximálně, v Home Basic verzi dokonce jen dva a půl, i když jen do příchodu SP2. Ve Win7 tohle omezení není už od začátku a nejen sdíleči dat jsou tomu rádi. Pro stahování updatů používá bittorrent třeba i WoWko.

Každopádně se to ale vyplatí zkontrolovat. Tohle omezení je definováno v souboru tcpip.sys. Existoval na to hack, který lze stále ještě najít zde. Je tam i podrobný návod jak na to. Ve Win7 se to ale snadno najít v registrech. Otevřete si registry a najděte větev HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\CurrentControlSet\Services\Tcpip\Parameters\ a mrkněte jestli tam není DWORD EnableConnectionRateLimiting. Jestli tam je, měl by mít hodnotu 0, či-li vypnuto. Lépe řečeno není-li tam nebo je s nulou je to v pořádku. S hodnotou 1 je omezení zapnuté.

Operační systém Windows XP je po nainstalování na nový disk nastaven k automatickému používání ACPI (Advanced Configuration and Power Interface). Skrze toto nastavení si operační systém řídí přístupy k napájení a bere tak tuto funkci Biosu. Nevýhodu tohoto systému je, že se může stát, a praxi k tomu dochází často, že je přidělen jeden IRQ kanál více hardwarovým komponentám najednou, zejména když máte instalováno více přídavných karet. Jestliže nastanou na vašem počítači pády systému, může to vedle špatných nebo navzájem nekompatibilních ovladačů, mít na svědomí právě dělení se komponent o jeden IRQ kanál. Nejčastějším výsledkem podobných nekompatibilit bývá modrá obrazovka, většinou s hlášením IRQ_NOT_LESS_OR_EQUAL. Když se vám nepodaří předejít podobným pádům aktualizací ovladačů, můžete vyzkoušet trochu jiný přístup. Podotýkám ale, že jde o větší zásah do vašeho systému.

IRQ? A co to je?

IRQ je zkratka z anglického Interrupt Request Line. Skrze tyto kanály spolu komunikují jednotlivá zařízení a základní deska.Přes takzvaná přerušení, si říkají jednotlivá zařízení o přístup k výpočetnímu času procesoru. Dnešní PC mají k dispozici 16 těchto kanálů a při větším vytížení jednotlivých slotů může občas docházet k potížím s jejich přidělením k jednotlivým komponentám. Windows XP disponuje systémem rozdělení IRQ kanálů a když už se mu volných nedostává, nasdílí jedno přerušení vícero komponetám najednou. Je to sice praktické řešení, ale pády celého systému jsou defacto předprogramovány. O neschopnosti spolupracování mezi některými grafickými kartami, zvukovými kartami atd. by se dal totiž napsat celý román. Pro maximální stabilitu systému by měla mít každá komponenta svůj vlastní kanál. Toto platí zejména o grafických kartách, video kartách, TV kartách atd. Může se stát, že vám vaše XP ukazují, že máte IRQ kanálů více než 16. Nenechte se ale od systému tahat za nohu. Každý stroj, i ten nejmodernější má jen 16 kanálů, ať už vám systém ukazuje co chce.

Takže bude nejlépe se na IRQ podívat blíže. Dejte pravý klik na Tento počítač -> Vlastnosti. Přejděte na kartu Hardware a dále na Správce zařízení. Na horní liště si pak přepněte pohled na Zdroje podle připojení. Zde se tedy můžete podívat, jak to vypadá s přerušeními na vašem počítači. Optimální nastavení by bylo, aby každé zařízení mělo své vlastní přerušení. V praxi je to však kvůli omezením počtu přerušení nemožné a tak máte spoustu kanálů nasdílených. Jde o to, aby byly rozděleny (tedy na jiném kanále) hlavně grafická karta a zvuková karta. Popřípadě další přídavné karty. USB připojení nehrají zase tak velkou roli. Dělí-li se o přerušení nějaké z těchto zařízení, může docházet k jejich konfliktům při požadavcích na procesorový čas, výsledkem čehož bývají právě ony modré obrazovky. Jak tomu tedy zabránit. Narozdíl od starších systémů, nám byla ve Win XP odebrána možnost nastavit si tyto kanály ručně, protože systém funguje pod oním ACPI módem, který řídí napájení a nedovolí vám tak zásah do IRQ nastavení. Když máte v počítačí jen dvě nebo tři karty, můžete si zahrát s těmito kartami hru „Škatule, škatule hejbejte se“ a měněním jejich pozic v jednotlivým slotech dosáhnout optimálního sdílení. Popřípadě lze také definovat různá nastavení v různých hardwarových profilech a tak se sdílení zcela vyhnout. Jste-li ale odvážný uživatel, vyzkoušejte následující způsob. A sice vypnutí ACPI módu a rozdělení IRQ kanálů ručně.

Nejdříve vám doporučím zálohu všeho, čeho si ve vašem stroji ceníte. Ne že by to byl zase takový risk, to opravdu není, ale udělat si zálohu není nikdy na škodu, protože následující děláte na vlastní nebezpečí. Vypněte také všechny nepotřebně běžící programy a odpojte síť. Podívejte se znovu do Správce zařízení. Na první kartě (Zařízení podle typu) máte položku Computer. Rozklikněte ji a objeví se položka ACPI-Uniprocesor-PC. Dejte pravý klik na tuto položku a -> Vlastnosti. pokračujte na kartě Ovladač položkou Aktualizovat. Zapne se vám updatový asistent a vy si vyberete Instalace ze seznamu nebo specifické lokace. V dalším okně dáte Nehledat! Vyberu ovladač sám…. Objeví se vám okno s vypsanými modely a vy najdete položku Standart-PC. Instalujte ho. Může se stát, že po vás bude vyžadováno instalační CD. Po restartu počítače jděte znovu cestou Tento počítač -> Vlastnosti -> Správce zařízení -> Computer -> (nyní už) Standart PC -> Vlastnosti. Přejděte na kartu IRQ Steering a vypněte automatiku. Nespíš budete muset znovu restartovat. Jděte znovu Tento počítač -> Vlastnosti -> Správce zařízení a v horní liště si dejte náhled Zdroje podle připojení. Nyní můžete nastavovat IRQ tak , že 2x klepnete na přerušení které chcete změnit a na kartě Zdroje si u položky IRQ zadáte potřebné číslo přerušení.

Jaký kanál přerušení zvolit pro jaké zařízení?

IRQ přerušení se dělí na takzvaně vyšší a nižší. Jako nižší se popisují všechny přerušení pod 9 včetně. Jako vyšší všechna ostatní. Některé komponenty, jako zejména grafická karta, pro svojí správnou funkci, potřebují jedině vyšší přerušení. Jinak totiž nepracují správně a některé odmítnou spolupráci vůbec, takže dejte pozor co nastavujete. Některá přerušení se vůbec nedají použít, protože jsou VYHRAZENA! interním zařízením počítače. Některá obsazená se ovšem dají uvolnit tím, že odpojíte, resp. zakázete v Biosu, některá zařízení, jako třeba PS/2 Myš, seriové a paralerní rozhraní atd. Samozřejmně pokud je nepotřebujete. Která přerušení se dají použít ukazuje následující tabulka:

IRO 0 – System Timer – nedá se použít
IRQ 1 – Klávesnice – nedá se použít
IRQ 2 – interní účely – nedá se použít
IRQ 3 – sériový port 2 – použitelné, když v Biosu vypnete sériový port 2
IRQ 4 – sériový port 1 – požitelné, když v Biosu vypnete sérivý port 1
IRQ 5 – paralerní port 2 – použitelné, když v Biosu vypnete paralerní port 2
IRQ 6 – disketová jednotka – nedá se použít
IRQ 7 – paralerní port 1 – použitelné, když v Biosu vynete paralerní port 1
IRQ 8 – CMOS – nedá se použít
IRQ 9 – interní účely – nedá se použít
IRQ 10 – volné – použitelné
IRQ 11 – volné – použitelné
IRQ 12 – PS/2 připojení – jestli nemáte myš PS/2, tak po vypnutí v Biosu použitelné
IRQ 13 – numerický koprocesor – nedá se použít
IRQ 14 – 1. IDE
IRQ 15 – 2. IDE – obě IDE jsou použitelné pouze v případě, že místo nich máte SCSI zařízení, jinak nepoužitelné

Jen malá poznámka. Když vypnete nějaký ten sériový nebo paralerní port v Biosu, zařízení která tyto porty používají samozřejmně nebudou moci být připojena.

Když uděláte předchozí zásahu do běhu počítače, budete mít také možnost rezervovat si potřebná přerušení přímo v Biosu. Jestliže máte v počítači všechny sloty na karty plné, tak se sdílení přerušení ovšem nevyhnete. Snažte se alespoň oddělit od sebe ty hlavní a nejvíce používané. Občas se může také stát, že některá karta potřebuje určité přerušení a jiném nefunguje vůbec nebo jen nekorektně. Jedná se ale o vyjimečné případy a podobný přístup u moderních karet už není. Nastavení na Standart-PC se dá vymámit i přímo při nové instalaci Windows XP. V průběhu instalace při kroku Setup prohledává a instaluje hardwarové komponenty stisknete F5 a dostanete na výběr jestli chcete ono ACPI nebo Standart-PC.

A ještě dodatek. Jakmile takto vypnete ACPI mód budete muset vaše PC vypínat ručně. Tedy stisnutím tlačítka Power, jako tomu bylo u Win98. Ale to je, myslím jen drobnost.

Tovární nastavení je nejlepší a když ne – vypni služby navíc

Známá to rada, která živí několik známých webů o windows službách a jejich nastavení, popřípadě jejich optimálních konfiguracích. Osobně jsem proti jakýmkoliv zásahům do služeb, zejména když vlastně netušíte co děláte, resp. co dělá služba, kterou se chystáte vypnout. Navíc kdo z vás si po půl roce bude pamatovat, co vypnul? Problém je v tom, že většina potíží, které jsem řešil, spočívala právě v neodborných zásazích do systému v rámci snahy o výkon. Tovární nastavení pravda není špatné, Microsoft by byl navíc sám proti sobě kdyby ho neladil, ale je fakt že některé počítače si už svým zaměřením říkají o změny. Například je-li počítač určen striktně jen pro offline provoz, síťové služby opravdu potřebovat nebude. Na druhou stranu, když jej budeme chtít znovu připojit online, je pak lepší reinstal, než patlání se ve službách.

Je také faktem že sám Microsoft v oficiálním dokumentu k Windows Vista uvádí, jaké služby si můžete po čerstvé instalaci vypnout, když chcete zvýšení výkonu. Na druhou stranu v oficiálních dokumentech k Windows 7 už nic takového nenajdete.

Radím každopádně do služeb nezasahovat, případně si všechny zásahy mimo počítač archivovat. Není nic horšího než po půl dni stráveném hledáním chyby zjistit, že vlastně neběží potřebná služba. Můžete mi věřit, jak jsem si kolikrát nadával do volů, že jsem si vlastní zásahy do služeb nenapsal.

Chcete rychlejší počítač – pohrajte si s Prefetch

Ve Windows 7 se už tahle pomůcka jmenuje SuperFetch (mám pocit že už i ve Vistách to tak bylo), ale základ je tentýž. Zatímco ale v XP Prefetch řídil jen start systému, SuperFetch řídí i start jednotlivých aplikací. SuperFetch vlastně nahraje nejčastěji používané soubory do paměti, aby je později mohl použít mnohem rychleji, než kdyby je bylo nutno najít nejdříve na disku. Dalo by se říct, že je to takový systémový buffer. Je jasné, že aby SuperFetch věděl, který software budete pravděpodobně potřebovat nejvíce, musí tak trochu šmírovat, co děláte. SuperFetch se dá v tomto směru přes registry nakonfigurovat. Když si otevřete registry (v nabídce Start napíšete do vyhledávacího pole regedit.exe) a najdete si větev HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\CurrentControlSet\Control\Session Manager\Memory Managment\PrefetchParameters, zadáte si v ní nový DWORD pojmenovaný EnableSuperfetch, budete moci pomocí decimálních čísel určovat, co si má Supefetch hlídat. V základu je nastaveno číslo 3. Význam čísel vidíte v tabulce.

Radím sice držet se od těchto nastavení dál, každopádně vyzkoušet si rychlost startu systému s běžícím SuperFetch a bez něj je docela zajímavá záležitost.

Co vlastně ale SuperFetch do té paměti nahrává? „Zafačované“ soubory, tedy soubory, které SuperFetch má nahrané do paměti, můžete vidět ve složce%SYSTEMROOT%\prefetch\. Moc toho z nich ale nepoznáte. Proto bude lepší si zajít sem a stáhnout si WinPrefetchView. Po rozbalení stačí spustit exe soubor a program se podívá do paměti, co že tam vlastně je. Bude to vypadat nějak takto:

Vrchní list ukazuje všechny načtené soubory. Spodní pak po kliku na nějaký soubor nahoře ukáže jeho detaily. V principu tu budou k vidění všechna data, která jste poslední dobou spouštěli. Asi nejzajímavější je pak soubor NTOSBOOT-B00DFAAD.pf, který ukazuje data použitá při startu systému.

Smazat data v mezipaměti při vypínání?

Stránkovací soubor, známý jako „swapka“, neboli soubor pagefile.sys, obsahuje spoustu dat a spousta z nich je hodně senzitivní. Jsou tam třeba veškerá hesla, která zadáte kdekoliv při používání počítače. Mnoho doporučení na netu tedy směřuje k tomu tuto mezipamět při vypínání počítače přemazávat. Paranoici doporučují dokonce přemazávat několikrát pomocí různých algoritmů. Odpovídající možnost nastavení je kvalitně ukryta v registrech. Pod větví HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\CurrentControlSet\Control\Sesion Manager\Memory Managment\ by jste měli mít DWORD ClearPageFileAtShutdown. Když ne můžete si ho dodělat. Když mu přiřadíte hodnotu 1 bude se pagefile.sys při každém vypnutí přemazávat. Mohl bych vám na to doporučit i nějaký softík z netu, ale nejsem paranoik. Počítejte ale s tím, že vypnutí počítače bude trvat dlouho a někdy i nekonečně dlouho. Už jsem po podobném zásahu viděl vypnutí počítače trvající přes 15 minut.

Stránkovací soubor se dá ale i vypnout. Tedy teoreticky. V praxi bych to právě nedoporučoval. Některé programy, hlavně staršího data, nesou velmi nelibě, když nemají swapku k dispozici. Když máte k dispozici víc RAM paměti než je zdrávo (když jste třeba maniak jako já a máte 12 GB), potom jde přemýšlet, když ne o vypnutí, rozhodně o snížení velikost „swapky“. Provedete to taky z kulantně zastrčeného nastavení, tentokrát přímo ve Windows. Ve Vlastnostech systému přejdete na kartu Upřesnit, na ní kliknete na Nastavení a znovu na kartu Upřesnit. Tady vidíte „swapku“ dole, nazvanou jako Virtuální paměť. Po kliku na Změnit si můžete hrát s velikostí.

Mimochodem, existoval trik, kdy se „swapka“ přeložila na jiný než systémový disk. Většinou se tak dosahovalo lepších výkonů při běhu systému. Vzhledem k tomu, že se dnes používají pro systémový disk SSD disky nebo disky s malým diskovým prostorem, ale vysokým počtem otáček, pozbývá tento trik tak trochu význam. Proto ho tu neuvádím.

Čistění registrů

Omílaná rada, na které se toho moc nezměnilo už od dob Windows 98. V zájmu toho, aby jste měli stejné nastavení u aplikací které možná někdy znovu nainstalujete, je v registrech zanecháváno obrovské množství položek, které jen zabírají místo. A navíc odkazují na soubory, které dávno neexistují. A když si vezmete, že se registry načítají při startu systému, je pro pomalý start postaráno. Existuje velká spousta programů, které vyčištění slibují, ale menší množina programů, které ho opravdu dobře provedou. Osobně nedám dopustit na tento. Pravidelné aktualizace, čeština, přehlednost a intuitivní ovládání. Navíc když něco maže, tak se můžete spolehnout že to opravdu nepotřebujete. U ostatních se nebudu vyjadřovat, ale občas se mi do rukou dostane počítač „ošetřený“ podobnými programy a můžete mi věřit, že snadnější reinstaly systémů nedělám.

Ruční defragmentace

U posledních Windows 7 jsem získal pocit, že by se Microsoft nejraději veškeré defragmentace vzdal. Je pravda že souborový systém NTFS už defragmentovat moc nepotřebuje. Podle Microsoftu už vůbec ne. Ve Vistách se na to …slušně řečeno „vykašlali“ a u nových Windows 7 to není o moc jinak. Aplikace pro defragmentaci doznala sice změn oproti Vistám, ale pořád vypadá jako by se zasekla v minulém století. Existuje dokonce možnost pravidelných defragmentací v určitý čas. Srandovní je, že je to v základní konfiguraci nastaveno na 01:00 ráno každou středu, kdy má jistojistě každý z vás zapnutý počítač. No každopádně se vyplatí aplikaci spustit a podívat se, jak jste na tom, resp. jak je na tom váš stroj.

6 procent za necelý měsíc není žádná katastrofa

Počet procesorů určených pro start systému

Poslední trik je nastavení počtu procesorů používaných pro start systému. Stále znovu se vrací dohady, nakolik toto nastavení opravdu pomáhá rychlosti při startu. Kdekdo mi tvrdí, že v základním nastavení Windows používají pro start jen jedno jádro a že po změně tohoto nastavení je start rychlejší. Osobně jsem v tomto dost skeptický. Přijde mi, že tohle nastavení je spíše naopak pro snížení počtu jader. Tedy pro omezení jejich používání. Přijde mi nelogické, že by v základním nastavení Windows nepoužívali pro start všechna použitelná jádra. Každopádně můžete vyzkoušet sami a přispět do debaty. Příslušné nastavení najdete v msconfig.exe, na kartě Spuštění počítače a kliku na Upřesnit možnosti.

Podobné problémy jde u aplikací přidaných řešit snadno v nastaveních (většinou) exe souboru. Co ale s ikonami, které jsme dostali rovnou se systémem? Na první pohled se zdá, že nikde není žádné nastavení umožňující jejich změnu. A oficiálně opravdu žádné takové není. Každopádně ikony ale změnit jdou. Chce to jen trochu nápaditosti a správný postup.

Skoro všechny systémové ikony jsou skryty v různých knihovnách, tedy souborech s koncovkou dll. Abychom si mohli prohlédnou kde jaké ikony jsou, potřebujeme nejdříve aplikaci která nám to umožní. Trocha hledání v u Strýčka Googla vynese na světlo malou aplikaci jménem Icon Viewer. Pozor, jde si stáhnout jak 32-bitovou, tak 64-bitovou verzi. Takže si správně vyberte dle typu vašeho systému a hurá na to.

Po instalaci zjistíte, že vám v nabíce u každé dll knihovny (a semtam i jiného souboru) něco málo přibylo. Zkuste si dát pro začátek vlastnosti u knihovny imageres.dll ve složce X:/Windows/System32/, kde X je písmeno vašeho systémového disku. V záložkách vám přibyla navíc karta Icons. Když na ní přejdete, otevře se vám pohled na ikony v této knihovně obsažené.

Jak vidíte jsou jednotlivé ikony k mání v různých velikostech a formátech. Co je ale důležité je jejich číselně označené pořadí v knihovně. Jsou to ony malá čísílka pod každou z ikon. Podle těchto čísel se budete řídit při změně jednotlivých ikon v registru. Vezmeme si kupříkladu právě ikonu, kterou vidíte na obrázku. Jde o ikonu používanou pro zobrazení disketové jednotky. Má číslo 28. V celkovém zápise, který budete používat, je označení této ikony následující -> imageres.dll,-28. Jak je vidět, místo znaku # je použita pomlčka. No a to vlastně vše, co jsme potřebovali vědět a teoreticky se můžeme pustit do změn. Pravda, něco nám chybí, a sice nové ikony.

Malé ikony se vlastně dají vyrobit vcelku v jakémkoliv kreslícím programu, stačí dokonce i jen Malování. Každopádně čím lepší chceme ikony mít, tím lépe a v lepším programu ehm …tím víc budeme hledat na Googlu. Nalezené obrázky si upravíme, třeba tady. Vložíte obrázek pro ikonu, dostanete předělaný obrázek s ikonou. Jednoduché a rychlé řešení, které vám navíc nabídne i změnu barev, rozlišení etc.

Tak teď už víme, kde ikony najít i jak si udělat nové. Můžeme se pustit do změn. Zapněte si editor registru zadáním regedit do vyhledávácího pole v nabídce Start a potvrďte Enterem. Vlevo najděte větev HKEY_CLASSES_ROOT\CLSID\. Nenechte se tu zmást malými písmeny, CLSID musí být napsáno velkými. Po otevření na vás vybafne spousta divných závorek a čísel. Není třeba se lekat, jsou to vlastně zástupci jednotlivých systémových položek ve vašem počítači. Tak například tento: {36eef7db-88ad-4e81-ad49-0e313f0c35f8} je zástupce pro Windows Update. Když si jej otevřete, najdete položku DefaulIcon a v ní řetězec %SystemRoot%\system32\wucltux.dll,-1. Naprvní pohled by jste měli vědět co s ní. Je to totiž cesta k ikoně. Vidíte knihovnu a číslo ikony v ní na konci?

Jakmile se budete chtít pustit do změn, nezapomeňte si udělat zálohu této defaultní cesty, aby jste se mohli vrátit zpět k základnímu nastavení. CLSID ostatních systémových funkcí najdete v tabulce na konci článku. Pro tvorbu vlastních knihoven s vlastnoručně dělanými ikonami, popř. stáhnutými ikonami, je nejlépe použít nějaký specializovaný program. Jde to dělat i ručně jednu po druhé, ale je to otrava. Pro vlastní ikony zkuste použít třeba tuto aplikaci.

A teď ona zmiňovaná tabulka.

Pro přípravu tohoto receptu budeme potřebovat následující ingredience.

Software:

0,5 až 1,0 kg mletého masa (nejlépe namíchané vepřové a hovězí)
dvě balení listového těsta
okurky
dvě omáčky pro špagety „Bolognese“
smetanu
jedno balení těstovin
jedno vejce (alternativně)
pepř a sůl (dle chuti)

Hardware:

plech na pečení
mixér
vetší hrnec na těstoviny
menší hrnec na omáčku

Mleté maso okořeníme dle chuti, můžeme i osolit a opepřit. Počítejte ale s tím, že omáčka ze sáčku je ochucená a tak nepřidávejte nic, s čím se by sebe „křížili“ chutě. Maso poté rozložíme na dvě třetiny těsta a doprostřed masa (ne těsta) vyskládáme okurky.

Následně přehneme zbývající třetinu těsta na maso. Jde o to, aby uvnitř rolády bylo nakonec přirozeně rozložené těsto a roláda se při pečení nebortila vlastní hmotou. Po přeložení pokračujeme v balení rolády dokud nemáme z masa a těsta pěkný balíček. Já jsem štrúdlík připravoval pro několik lidí a dělal jsem dvě „nohavice“.

V tuto chvíli můžeme, ale nemusíme použít rozmíchané vajíčko na „zalepení“ všech spár. Jestliže se rozhodneme vajíčko použít, je třeba někde nahoře uprostřed udělat menší dírku, aby při pečení mohl vytékat tuk z masa. Neuděláme-li to, „nohavice“ se při pečení roztrhne. Každopádně já vajíčko nepoužil a výsledek byl i tak poživatelný. Pečeme v troubě na 180 stupňů Celsia asi 45-60 minut, podle toho kolik jsme dali masa. Výsledek by měl vypadat nějak takto:

Jak je vidět „nohavice“ se mi trochu otevřeli, ale není to žádná katastrofa. Když použijete vajíčka, „nohavice“ zůstanou zavřené, ale vyteklý tuk budete muset odstranit. Zatím co se štrúdl peče, připravíme omáčku. Do mixéru dáme obsah sáčku pro špagety „Bolognese“ (od jaké firmy je vcelku šumák). Přidáme předepsané množství vody a mixujeme na pěnu. Při mixování přidáváme smetanu, dokud není omáčka růžová.

Omáčku přelijeme do hrnce a po přivedení do varu necháme asi 5 minut probublávat. Zatím vaříme těstoviny. Chce to trochu rozmyslu, aby byli všechny tři věci hotové v jednu chvíli a na talíř tak přišli najednou.

Dobrou chuť.

Nastavit se ale dají a nastavení mají dokonce víc. Je třeba je ale nastavovat přes editor registru. Otevřete si tedy editor registru a to tak, že klepnete na nabídku Start, a do chlívečku hledání napište regedit a stiskněte Enter. V registru pak vlevo najděte větev HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Screensavers. Když si tu poslední složku otevřete, uvidíte několik šetřičů. V základu tři a sice Bubbles, Mystify a Ribbons, popř. čtyři včetně ssText3d. To podle verze vašich Windows 7. Když si třeba na Bubbles klepnete, zjistíte jen že v této větvi vlastně nic není. To právě musíte změnit. Do složky Bubbles je třeba přidat nové DWORD. Stačí v levém okně registru klepnout kamkoliv pravým tlačítkem myši a otevřít Nový DWORD, tak je tomu na tomto obrázku.

Nový DWORD pojmenujte jako MaterialGlass a následně mu upravte hodnotu na 1. Stačí na ten DWORD klepnout pravým tlačítkem a pak klepnout v nabídce na Změnit.

Mimochodem hodnota 1 znamená, že budou bubliny průhledné. Hodnota 0 by znamenala bubliny plně barevné. Jaké slovo pro DWORD použít a jakou hodnotu mu pak následně přiřadit ukazuje následující tabulka. Stejně jako další dvě tabulky ukazují nastavení ostatních dvou šetřičů.

Nastavení pro Bubliny:

Nastavení pro Mystify:

Nastavení pro Pruhy: